Dáša Hirschmannová pokořila minigolfový Olymp a stala se Mistryní Evropy !!!

Dáša se do Evropy pořádně zakousla a zlatý koláč je vrcholem její hráčské kariéry. V reportáži jejího úspěšného tažení se s námi podělila o své pocity, zážitky a dojmy při cestě na vrchol Evropy.

Dáša Hirschmannová patří mezi nejlepší a nejzkušenější hráčky v České republice a tradičně bývá oporou seniorské reprezentace a na svém kontě má řadu účastí. Doposud jí však chyběl individuální úspěch na mezinárodním poli. Ve svých statistikách má 19 reprezentačních startů a doposud bylo jejím největším individuálním úspěchem 6. místo na Světových hrách v roce 1989 v Karlsruhe. Když se pře 4 roky pořádalo Mistrovství Evropy seniorů v Chebu, dokázala z domácího prostředí vytěžit 3. místo po základní části. V té době se však medaile rozdělovaly až po nadstavbové vyřazovací části v KO systému a tam již Dáša neuspěla. Ve své sbírce měla pouze dvě bronzové medaile ze soutěží družstev. První získala v řecké Soluni v roce 1994 a pak  právě na domácím Mistrovství Evropy v Chebu v roce 2010.

Letošní Mistrovství Evropy se konalo v Německu a Dáša byla odhodlaná prolomit tu pomyslnou závoru ke stupňům vítězů: „Když jsem se dozvěděla, že MES se bude letos konat v Bavorském Murnau, prakticky v domácím prostředí, rozhodla jsem se teto šance využít a předsevzala jsem si vybojovat konečně po dlouhých letech alespoň jednu medaili v soutěži jednotlivců. Přiznám se, že jsem snila I o té medaili nejcennější a o mistrovském titulu. Ale byla to jen představa, iluze, sen a vidina stát na nejvyšší příčce sloužila jako motivace k úspěchu.“

Oproti obvyklým společným týmovým přípravám letos Dáša zvolila jiný scénář a do Murnau jezdila trénovat již v průběhu roku. „Místo desetidenního intenzivního tréninku před turnajem jsem zvolila variantu raději častěji a méně. Společně s mým přítelem Dieterem Kaufmannem jsem byla od jara v Murnau třikrát trénovat o víkendech. Využila jsem rad a tipu členů místního klubu MGC Murnau, sháněla a půjčovala si osvědčený materiál. Čtyři týdny před Mistrovstvim jsem začala posilovat kondici a dělala vše pro to, abych byla na turnaj připravená lépe než na těch předchozích.“

Když nastal den „D“ a turnaj odstartoval, zraky všech minigolfových příznivců se upíraly do Murnau. Především zásluhou internetových přenosů jsme tak všichni mohli sledovat průběžné online výsledky a statistiky. Dáša do turnaje vstoupila velmi rázným krokem a hned o počátku atakovala nejvyšší příčky. Jak sama říká, nebyla to náhoda, ale výsledky celé této individuální přípravy. „ Na eternitu jsem díky intenzivnímu tréninku zahrála ze všech žen nejlepší průměr (21,7) a díky psychické podpoře obou kaučů se právě eternit stal základem k mému úspěchu. Hra na betonu oproti tomu přinesla zklamáni. Nebyla jsem schopna zopakovat hru z předchozích zde odehraných turnajů. Když jsem se i díky zdravotním potížím během 8. kola dostala do nesnází, a šestkou na malém hradě se rozloučila se špičkou, bylo mi hrozně.“

Podobnou „facku ze hry“ zná každý minigolfista.  Útlum, který se vynoří z ničeho nic, jakoby číhal a zkoušel, jak psychicky odolný je každý jedinec. Když se daří, zahrajte téměř cokoli a s neuvěřitelnou lehkostí. Když se však z toho rytmu koncentrace a pohody dostanete, nastává boj uvnitř hlavy, který ovlivní celý další vývoj hry. V této chvíli záleží, jak rychle se vrátíte zpět do hry.  Nyní se do této nepříjemné situace dostala i Dáša. Naštěstí to bylo v závěrečném kole druhého hracího dne a byl tedy čas a klid se připravit a koncentrovat na následující závěrečný den. Chmury, které se jí vkrádaly do hlavy však rozehnala a následující den rozehnala tím nejlepším možným způsobem. Nevzdala se a dobrým výsledkem závěrečného dvojkola se ze 7.místa dokázala vyšplhat na dosah medaile. Blíže k ní ještě nikdy neměla a nyní se výsledkově dotáhla na třetí hráčku, kterou byla Němka Nicole Warnecke.

O medailistce se muselo rozhodnout ve vzájemném rozstřelu. „Za doprovodu české a italské výpravy jsem se vydala k dráze č. 1. a zvolila začít. Od Dietera den před turnajem půjčený a nacvičený míček BoF Michaele Graffeo jsem položila na dráhu. Nápřah a o pravý mantinel jsem poslala vpravo kolem jamky míček na odzadu do cíle. Moje soupeřka nezahrála úder o nic horši, ale šanci na úspěch ji vzal pravý loch a její míček v jamce neskončil. Moje radost z první historické medaile nebrala konce. Slzy, nekonečné řady gratulantů, stupeň vítězů, nádhera!!!“

Do následujícího hracího dne už do vyřazovacích bojů KO systému mohla jít naprosto uvolněná a oproti předchozímu dni to byla v její psychice změna jako noc a den. Psychický tlak a únava byly pryč a to je podstatný základ do tohoto náročného klání. Jak se později ukázalo, byl to pro Dášu zlatý den a dosáhla famózním výkonem nejvyšší příčky královny Evropy. Jak tuto cestu vnímala ona sama nejlépe vystihují její následující komentář:

„Na první kolo K.O. jsem dostala relativně slabou holandskou hráčku. Do nesnází jsem se dostala ale sama díky neprohozu hned na 1. dráze na lopingu, a následujicí další moje zaváhání přivedlo holanďanku do vedení 2:0. Ještě na eternitu se mi ale podařilo hru otočit a pár esy na betonu jsem si zajistila postup do druhého kola.

Zde na mně nečekal nikdo jiný, než sama Mistryně Evropy z minulého dne Alice Kobisch z Německa. I ta se hned na začátku dostala do vedeni, ale ani ta nemela šanci se udržet přede mnou dlouho. Z eternitu jsme odcházely společně a na jedničce na betonu se “můj Graffeo” postaral o to, ze zůstala za mnou až do konce.

Trochu potíži jsem měla proti další soupeřce Claudii Schusterové z Rakouska. Zaváhání na holubníku mě stálo zbytečný bod a měla jsem co dělat udržet minimální náskok až do poslední dráhy. Ale I to jsem ustála a záverečné eso mi přineslo FINÁLE.

Ani jsem nevěděla, kdo bude moji soupeřkou v souboji o zlato a bylo mi to jedno. Já se dostala do takového laufu, že mohl nastoupit kdo chtěl, mně zajímaly jen dráhy, míčky a údery.

S Andreou Reinicke, Vicemistryní Evropy z předchozího dne, jsme začínaly opět na eternitu na lopingu. I ona se nejdříve dostala do vedení, které se mi ale ještě na eternitu podařilo vyrovnat. Na betonu můj micek milacek Graffeo zařídil, že jsem dále směla pokračovat jako první já. Pěti esy po sobě na posledních dráhách souboje jsem vzala soupeřce prakticky veškerou šanci se na mně dotáhnout. Vyvrcholením hry bylo eso na malém hradu, právě na té dráze, kde jsem dva dny předtim ztratila veškeré naděje na úspěch a propadla se o pět míst dolů. Neuvěřitelné !!!! 

Já sama považuji svoji hru ve Finále Mistrovství Evropy za svůj nejlepší výkon vůbec a zlatou medaili za absolutně zaslouženou. Radost z vyhraného finále a získání titulu Mistryně Evropy byla, je a bude obrovská.

Jsem nesmirně šťastná, že se mi turnaj vydařil, že se veškerá příprava vyplatila a že se mi konečně splnil můj veliký sen. Nejenom díky své intenzivní přípravě, ale i díky podpoře obou týmů - jak českého tak italského, neúnavné práci kaučů a zázemí, které připravili domácí.

Pro Chebský tým mě mrzí, že jsem titul Mistryně Evropy nezískala jako jejich aktivní hráčka. Ale jako člence TJ MG Cheb patří kus mé zlaté medaile I Vám, milí Chebáci a Chebačky a samozřejmě oslava bude!“

Zejména závěrečná slova nás hřejí a v Chebu se těšíme, až se předvede se zlatou medailí. Právě začínající nový soutěžní ročník a zejména blížící se ICM jsou ideální příležitostí. Ještě jednou na závěr, Gratulujeme, Dášo !!!!

Závěrem ještě gratulace naším seniorům, kteří  na Mistrovství Evropy vybojovali bronzové medaile v soutěži družstev. Ženské družstvo obsadilo páté místo. Jana Nečekalová, která byla jeho členkou obsadila 23. místo v individuální soutěži.

JW